Seznámil jsem se s ním na břehu Jordánu v Izraeli. Stalo se to na místě, kam se shromažďují náboženští poutníci, aby byli očištěni od hříchů ve vodě řeky, po vzoru Krista, a „zrodili se z vody“. Prý na témže místě působil a rituálně očisťoval lid Izraele Johanan zvaný „Křtitel“.

Stali jsme vedle sebe a pozorovali, cele dění. Řekl jsem mu: „je velká hloupost, to co tu vidím“. Nic mi neodpověděl, ale šel blíž k davu, stojícím na břehu. Pak se zeptal: „Proč se koupete v řece?“ Jeden ze starších, který vše řídil, začal mu vysvětlovat „ Kristus řekl – kdo se nenarodí z vody a Ducha, nemůže vstoupit do věčného života …“

Mezi množstvím lidí, kteří si přáli podstoupit obřad, byli ženy, jak mlaďoučké tak i starší.  Obrátil se na skupinu žen a zeptal se: „má někdo z vás dětí, rodil někdo z vás?“. Mnozí přikývli, že ano.

Zase se ptá, a to ani poté, co jste zažili porod, pořád ještě nechápete, co znamená „zrození člověka z vody“ a až následovně z Ducha?

Mnozí začali mu odporovat. Jedna žena ale rozumně řekla: „Bože můj, vždyť je to pravda“ a strnule zůstala stát s očima otevřenými doširoka. Pak tiše promluvila: „jak jsem na tu plodovou vodu nepřišla sama“.

Odešli jsme spolu z tamtoho místa a pokračovali v započatém rozhovoru o křtu. Diskuse se přesunula ke křtění dětí v kostelích. On se mě zeptal, jak posuzuješ, co je na této činnosti nejhorší? Odpověděl jsem, že to bude ta „špinavá“ voda (už slyším, jak dav náboženských fanatikův řve „cože? voda ke křtu v kostele je špinavá?“) z obřadních nádob, odkud se leje nebo kam se děti ponořují.

Tady je zapotřebí lepšího vysvětlení k pochopení celé věci.

Přesněji řečeno, není to „špinavá“ ale nepravá voda k rituální očistě, protože je oddělená od vody potůčků a řek a moří a oceánů, kapka ke kapce, molekula k molekule a tím pádem není čistá ve smyslu Tory (upozorňují každého, že Kristus absolutně nic nezrušil z Tory – Zákona pro Hebrejce, ať už jste jakékoliv národnosti).

Jakmile nějaká část vody je uzavřena, třeba i ve větším jezírku, ale nemá spojení s vodou celé planety, pak je prokleta. Je to tím, že souš je prokleta, ale celosvětová voda prokleta není, a nejsou to jakési náboženské kecy. Ta kostelní nádobka s vodou je taky prokletá, i když do ní strkají kříže či pronášejí „požehnání“ za účelem převtělení obyčejné vody ve „svěcenou“.

V každém kostele je vlastně prokleté všechno, včetně každé sochy „svatých“ a taky němé modly na kříži. Jedinou výjimku tvoří samotné Texty, nemyslím tím knihy jako věci, ale to co je v nich popsáno.

Tak jsem poznal, že kolem nás přece jsou lidé od Boha (ne tamti náboženští a „hluboce věřící“). Je jich ale, jako šafránu.