Kratičká vyjádřeni k tématu blogu. Každé je shrnuté do několika vět:

·         Nikdo nemůže porozumět Bohu zkoumáním Bible. Rovněž Bibli sotva rozumíme jen jejím čtením a zkoumáním a už vůbec ne studiem na teologických fakultách. Pro mnohé jedince čtení Bible je dokonce škodlivé. Jsou totiž schopní pokřivit každou pravdu.
Jedině Bůh poodhaluje roušku tajemství nad biblickými texty, a to rovnou v hlavě člověka.

·         Podstata víry člověka v Boha nespočívá ve víře v Boží existencí, ale v důvěře tomu, co Bůh říká.

·         Bůh je duch a proto všechno co je v příbuzenském vztahu k němu je výhradně duchovní, ne vyjímaje církev. Uslyšíte-li tedy, že církev má majetek a navíc se soudí o svůj majetek, nevěřte tomu, že to je církev.

·         Mnoho těch, co uvěří v Boží existenci, později odpadávají od Boha. Nestanou se z nich najednou zase ateisti, jenom nechtějí už Boha. Je jim na obtíž, poněvadž více milují tento svět.

·         Bohoslužba to je život dobra uprostřed zla podle Božích přání. Bohoslužba není jakýsi obřad. Nepleťte si to s tím, co nařizuje synům Izraele Tóra (Mojžíšův Zákon). Ne, že by Zákon ztratil sílu, prostě všichni ostatní kromě Hebrejců nepodléhají Tóře.

·         Každý člověk je zasažen smrtí před tím, než se narodí z vody. Převážná většina lidí – nenávratně, a podlehne tomu. Kdo se chce narodit pro život nepodléhající smrti, ten se musí narodit znovu. Ale nejde o znovuzrození lidského těla, jak jistě tušíte. Tělo zůstává při starém.

·         Bůh nehodnotí člověka výhradně podle jeho skutků. Posuzuje s ohledem na to, jak sám člověk hodnotí své úvahy a činy. V tom tkví podstata pokání.

·         Víra v Boha (Bohu) není výsledkem zkoumání náboženských knih.

·         Rozlišujte lidi od Boha a náboženské lidi od křesťanství či jiných náboženství.

·         Kdo se snaží vyhledat pravdu o Bohu je na cestě za moudrostí.

Je jen málo moudrých lidí ve světě, ale nespočet chytrých a vzdělaných.

·         Skutky bývají důkazem víry, ale jejich množství nesvědčí o velikosti víry. Navíc, ne vždy skutky konané lidmi jsou projevem jejich přesvědčení. To proto, že lidský duch je vystaven mimořádnému tlaku špatností těla.

·         Lidé jsou všude v podstatě stejní. Je jen otázkou času, kdy jich většina podlehne tlaku prostředí, ve kterém žijí od útlého věku.

Že v muslimských zemích jsou zpravidla samí muslimové a v „křesťanských“ je nával „křesťanů“ je známo. Tento stav věcí ale nemá co dělat s tím, jak Bůh působí.

Nejkratší a nejjistější cesta, jak přijít k náboženství, vysvětluje níže uvedený dialog:

„Proč věříš v boha? Protože jsem tomu naučen rodícíma od dětství“.

·         O osudu

Pro Boží ratolest je osud „křížem“, který nese. Pro ostatní je osud nezvratnou cestou k záhubě. Z pohledu času se dá osud ovlivňovat vírou. Z pohledu věčnosti je osud neměnná „zapečetěná“ věc.

·         Člověk v sobě nemá většího nepřítele a odpůrce než je jeho vlastní rozum, má-li v úmyslu věřit Bohu.

·         Nikdo z lidí žijících na tomto světě nikdy neviděl smrt a neví, jak ona vypadá. Smrt patří od začátku svým původem ne tělu, ale duchu. Proto smrt těla není smrtí člověka.

Žádný z lidí nezemřel na následky infarktu, rakoviny, AIDS, jiné nemoci či zranění, nebo na stáří. Nikdo neumírá jinak než na smrt své podstaty!

·         Vždy je lepší postavit chatrč na pevných základech než zámek na písku, nejde-li sloučit to lepší ze dvou možností.

O jednom říkáme: „Vybudoval velkolepé na písku“, o druhém: „Postavil chatrné na žulové skále – pevném základě“.

·         Kdo miluje tento svět a má radost ze života v něm, ten nemůže opravdově milovat Boha.

·         O znalostech z Bible není nouze. Horlivě hledejte učení z Ducha o světe, kam neproniká lidský rozum, ale jen duch.

·         Člověka nedělá člověkem tělo, ale jeho duch. Duch je samotná lidská podstata, ke které nepatří ani rozum, ani povaha, ani emoce. Bůh hodnotí právě tohoto ducha. Pro něho je zaslíben jak věčný život, tak smrt.

·         Každé proroctví je slovo předem mluvené o tom, co nastane.

Stává se, že proroctví je promluvené, z Boží vůle, i nevědomky.

Není síla schopná zvrátit proroctví. Neberte proroctví jako něco, čemu se má rozumět, není to jeho účelem. Proroctví je sice varováním, jen vzácně však ho někdo uposlechne.

·         Kristus se přijímá vírou. Nikdo ho nemůže získat jinou cestou. K víře nemůžete přijít vlastním úsilím, že budete něco zkoumat. Víru dostanete jako dar od jeho Otce.

Budujte cestu, po které ON přichází. Ta cesta se jmenuje pokání. Čiňte pokání z toho, jací jste. Nemáte-li v sobě tento pocit, nedostane se vám záchrany. Pokání a víra Bohu „chodí“ spolu.

·         Lidé jsou silně krátkozrací. Aby si všimli Boha, potřebuji ho vidět hodně zblízka, a k tomu navíc použít nějaký zázrak, jako lupu ke zvětšení.

·         Kdo si myslí, že „křížová“ cesta Ježíše Krista má začátek v paláci Piláta, ať ví, že jeho cesta s křížem na zádech začala již v Betlémě.

·         O modlitbě

Jsou různé modlitební knihy, ve kterých se jedni snaží poučit druhé, jak se modlit. Ničemu takovému nepodlehněte. Nemyslete si, že modlitba k Bohu je jakýmsi ustáleným uspořádáním slov, nějakým magickým spojením slov.

Modlitba je křikem nebo tichou radostí vašeho srdce, je jásotem nebo nářkem vašeho ducha. Je rozhovorem s Bohem, je vaším vztahem k Bohu.

Vždyť Bohu je téměř jedno, jakými slovy se na něho obracíte. Mnohem důležitějším je, jak jste upřímní.

·         Každý, kdo půjčuje peníze jinému, býť s nejnižším úrokem, je zloděj.

Každý, kdo říká: „Pojistěte se pro případ, kdyby se vám něco stalo“ – je rovněž zloděj a lhář.

Každý, kdo se nechá nachytat tímto, je pošetilec.

·         Ukradnou-li někomu to nejvzácnější co má, spálí mu dům, zavraždí blízkého člověka, ale on přesto nedychtí po odplatě a nechá řešení na Bohu – takový koná bohoslužbu. Dokáže to někdo? Stěží. Dává ale Bohu za pravdu, jestliže takový přístup považuje za správný.

·         Rozlišujte to, co Bůh dovoluje jen dočasně, a to, co On určuje.

V každém případě se nic nestává bez Božího vědomí a souhlasu.

·         Všechno slíbené Bohem člověku pro budoucí život je slíbeno jen člověku, coby duchovní bytostí. Hmotný svět nemá na tom žádný podíl.

·         Svatost je stavem bez hříchu. Avšak hřích je původem stavem ducha a ne těla. Takže svatost je také stavem ducha. Proto nevěřte tomu, že ve světě jsou svaté pozůstatky svatých lidí.

·         Věřit Bohu není jednoduchá záležitost.

Pravá víra se skládá z:

– víry v Boží existenci

– víry tomu, co Bůh říká

– aplikování víry v každodenním životě (říkám tomu „víra k chození“).

To poslední je nejtěžší. Právě pokusy uplatňovat víru v Boží Slovo den co den dělá všem neuvěřitelné problémy, i za podmínky, že jste Boží člověk. Není snadné věřit tomu, že máte nárok na to, oč žádáte. Je neskutečně těžké věřit a nepochybovat ani na okamžik, že se to splní. Nepodporuje-li vás v tom Bůh, nezvládnete chodit ve víře.

·         Když se řekne – Bůh, každému, bez výjimky, by měly přijít myšlenky o věčnosti, spravedlnosti, výjimečnosti a ne o náboženství, jak je tomu teď. Měl by vznikat pocit úžasu, vděčnosti, duchovního komfortu.

Bohužel, ve víru většinou šedé každodennosti, nic nenasvědčuje tomu, že existuje něco mimořádného, nějaká mocná, navíc neviditelná, svrchovaná síla. A tak pro „příliš“ vzdělané a chytré je víra v Boha důsledkem omezeného světonázoru či nevzdělanosti těch ostatních, pro nichž Bůh znamená hodně.

·         O Boží podpoře

Hladoví-li někdo a má být nasycen, tak se to stane, až začne vyhladovělý omdlévat. Topí-li se někdo ve vodě, bude zachráněn, až začne klesat ke dnu. Je-li kdo v ohni, vyjde ven až v posledním okamžiku.

Bůh si totiž přeje dávat záchranu na „poslední chvíli“, aby člověka nenapadlo, že se zachraňuje z vlastní vůle.

·         Slovo je duchovním dítětem každého, kdo ho vyslovuje, třeba jen v duchu. Proto ani jeden člověk není neplodný.

·         Každý zachovávající v sobě Mesiáše je jeho častí a každá část tohoto Vysvoboditele je Bohem. A tak tedy každý boží je v tomto smyslu Bohem. Dočasně je ale pro svět terčem posměchu.

·         Má-li někdo povinnost něco nést a bude mu to břemeno odňato, jak to potom může nést? Tak je to i s každým Kristovým člověkem. Nemůže se modlit za to, aby bylo odňato vše těžké, co nese. Nanejvýš, o co má žádat, aby byl odlehčen „kříž“, který nese!

·         Velká je lidská hloupost!

Člověk si uspořádal žebříček hodnot podle principu – co je vzácné, to je velmi hodnotné. Bůh má přitom největší objektivní „hodnotu“, neboť je nejvzácnější, a přesto pro mnoho lidí neznamená nic.

·         Jakmile bude spuštěn mechanismus předem prozrazený v proroctvích, tak se lidstvo uvrhne do těžko představitelné zkázy, mimo jiné i pro pro nesnášenlivost mezi náhodami a rasami. Předtím se ale všichni mají hodně navzájem promíchat mezi sebou, a nic tomu nezabraní, žádní protiimigrační opatření.

·         Kdo z nás je Boží a přitom nevlastní dobrovolně ani majetek, ani peníze, ten vlastní účinnou zbraň proti zlu. Tím, že vlastníte něco, co patří světu, oslabuje sebe. Čím víc vlastníte, tím je to horší a tím máte větší strach ze ztráty. V tom spočívá síla zla.

    Poznámka: Zkoumejte bedlivě, zda skutečně nic nevlastníte. Podle strachu ze ztráty nejen majetku a peněz, ale i moci vládnout a rozhodovat, poznáte: je-li kdo chudý.

·         Je známo, že Bůh nesnáší a nepřijímá chloubu, hrdost a pýchu lidí. Je proto divné, jak mnohé národy, mající sebe za křesťanské či muslimské, považují hrdost za ctnost. Bůh miluje pokoru, která je protikladem tamtomu všemu.

·         Bůh často působí uvnitř člověka tak, že vůle Boha, je zároveň vůlí člověka.

·         Co je příznačné pro náboženství, jakožto přinášení materiálních obětí bohům v jakékoliv podobě, jiné náboženské obřady a rituály, místa a zvláštní stavby k tomu určené, to vše je Bohu cizí a odporné. Dokonce, mnoho z toho, co On sám nařídil Hebrejcům v Toře a co pak bylo jimi pokřivené, je mu taktéž nepříjemné (zkoumejte proroky).

To proto, že je to druhořadé. A právě to málo, co stojí v řadě hodnot jako první a nejdůležitější v očích Boha, tak to lidé nekonají.

·         Nehledě na to, co je uvedeno v Bibli, tvrdím – svatost se nedědí. Tedy, pokud jeden nebo dva rodiče jsou Boží svatí, tak jejich potomci nejsou kvůli svatosti rodičů svatí.

Do království Boha vstupuje každý vlastním namáhavým úsilím.

Navíc, kdyby tomu tak nebylo, tak ti, kteří nemají „správné“ rodiče, jsou v nevýhodě. Já ale víme, že Bůh je spravedlivý a nedopouští takový stav.

·         Kdo na co věří, na to i spoléhá.

·         Bůh koná všechno správně a spravedlivě.

Nyní rozumíme zlomku z Božího jednání, zbytku nerozumíme. Moudrý člověk vychází z toho, že i to pocházející od Boha, čemu nerozumí, je dobré. Hloupý ale vše, co nechápe, odmítá a myslí si, že má lepší smysl pro spravedlnost než Bůh.

·         Toužící po slávě by měl vědět: nakonec pro člověka je lepší být „bezvýznamným“ v Bohu, nežli významným v dějinách.

·         Cit pro spravedlnost

Podle lidských zákonů, neznalost neomlouvá. Podle Boha, nepředstíraná neznalost omlouvá, a to bezvýhradně.

Cítíte ten rozdíl ve vnímání spravedlnosti?

·         Čas bývá lékem, který hojí rány. Nicméně bývá i krutým nepřítelem, zvlášť pro dlouho čekající na něco osvobozujícího.

Pro nás, kdo čekáme na osvobození ze „zajetí“ hmoty, je čas nepřítelem, se kterým se těžko koexistuje, protože zesiluje utrpení a je zkouškou trpělivosti.

·         Osamělost má v sobě velkou moc, neboť mění od základu vnímání světa člověkem. Má-li někdo možnost podstoupit velkou samotu, třeba za extrémních pouštních podmínek, mohu jen doporučit.

Začnete vnímat svět a své místo v něm úplně jinak. Možná, dokonce objevíte pravou cestu k Bohu.

·         Dá se říct, že smyslem života člověka je nalézt pravého Boha a z vlastní vůle od něho ve zkouškách neodpadnout; stát se součástí Boha (což je možné) a prostřednictvím tohoto stavu nezemřít. Pamatujte – když někdy na začátků Textů je člověku řečeno „smrtí zemřeš“, tak se to netýká těla, ale ducha života uvnitř, jenž obživuje tělo, pouze banální shluk prachu.

·         Bůh má rád, když ho obtěžují prahnoucí po něm.

·         Mezi hříšníky, jimž je odpuštěno, milují nejvíce Boha ti nejhorší z nich.

·         Příroda a věda s technickým pokrokem - to jsou zamaskovaní bohové ateistů. Zajímalo mě vždy, jak daleko Bůh dovolí zajít člověku s technickým pokrokem? Mám už i odpověď. Ale kvůli tomu, že odpověď je součástí proroctví, nesmím toho moc prozradit. Snad jen to, že „začátek porodních bolestí“ je za dveřmi.

·         Víra není nic jiného než přesvědčení. A každé přesvědčení je strašná síla, navíc těžko přemožitelná.

Přesvědčení ateisty ohledně Boha má tedy pro něj stejnou váhu, jako víra někoho od náboženství. Proto ani jeden nemůže přesvědčit druhého bez zásahu zevnitř. Vím o dvou, kteří mají pravomoc zasahovat zevnitř.

·         MEMENTO MORI!

Nechť každý přemýšlí nad nastávajícím dnem své smrti. Pro začátek, to je to nejlepší, co může pro sebe udělat.