Oleg Matvejev - innerworld

Když se zeptáte dospělých, chtějí-li naučit děti nějakým špatnostem, odpoví, že ne. To platí, až na vyloženě špatné dospělé, jako jsou pedofily, náboženští teroristy a tak. O těch nemluvíme. Nyní se přesuneme do říše pohádek a ještě o kousíček dál. A teď jsme u něčeho, co vypadá takto: je to skvělí být ovcí! Aj, aj. Já už to vidím. Je tu jistý problém a je tuším v hlavách dospělých nebo dokonce hlouběji. Pokusíte-li se zjistit, jak by vypadal v představách dospělého vlk schovaný pod roucho ovčí, pak zjistíte, že zpod roucha vyčnívají části vlčího těla. Jenže, rčení  „v lk v rouše beraním“ je o tom, že zpod roucha nic nevyčnívá, ani jeden drápek. Sledujete, kam já vše vedu? Lidé ani v nejmenším nechápou, jak vypadá takový pověstný vlk. A v tomto spočívá základ problému. Jednoduše je to takhle. Vlk není vidět ani cítit a nedá se snadno rozpoznat, protože vidíte ovečku. Vlastně je to téměř neřešitelný úkol, až dokud nedojde na lámání chleba. Myslím tím případy jako,

Bůh není demokrat. Ze zaslechnutého dialogu: „vážení, vynalezli jsme něco tak špatného …“, řekl jeden demokrat. Někdo z davu se okamžitě opřel do něj: „co to kecáš, cožpak nevíš, jak je to dobré v porovnání s …“ Měl jsem kdysi přítele. Jeden náš rozhovor se točil kolem jakýchsi celostátních voleb. Věděl, že se toho nikdy nezúčastňuji a chtěl slyšet můj názor, proč? Řekl jsem. Je naivní si myslet, že se rozhodování koná teď a tady. Jak jinak se dá spravedlivě řídit zemi? Ptá se. Pak pokračuje. Vždyť demokracie je ten nejzpůsobilejší a nejlepší politický systém. Odpovídám, slovy Churchill e, ve smyslu, že je sice nejlepší, ale ze všeho možného špatného. Pak ale dodávám, že jedné skupince lidstva již bylo nabídnuto lepší řešení. Vyzkoušeli a odmítli ho. Co odmítli? No, je to takhle – ta skupina měla řídicí soudce, nevypadalo to však dost prestižní pro okolí. Zvolili monarchii. Brzy se zklamali a začali stínat hlavy monarchům a pro změnu zkusili řídit zemi s děl