Preambule


Kdysi dávno v dobách, kdy slepému říkali slepý, a hluchému se říkalo hluchý a neuráželo je to, neboť není na tom nic urážlivého, skupiny slepých vyráželi na cesty vedeni slepým. V těch časech, stovky a tisíce let zpátky, začíná náš alegorický příběh.
Za ta léta se toho změnilo hodně. Beze změny se však zachovalo podstatné – pokud průvod slepých je veden slepým vůdcem, potom cesta dopadne špatně pro všechny. Když nadto slepí nic neslyší, třeba od narození nemají uši, tak i kdyby někdo slyšící a vidící chtěl je upozornit na nebezpečí, zcela jistě vše skonči nezdarem.
Myslíte si, že je to hodně přitažené za vlasy? Že to není dnes aktuální a už nikdo takto nekráčí za lepším zítřkem? Snad aspoň někoho vyvedu z omylu.
V těchto dnech, kolem roku 2018, je ve světě zhruba 7.5 mld. lidí. Z nich mým odhadem kolem 87%, což dělá asi 6.5 mld., jsou tvorové slepí a bez uší.
Tento blog je určen tedy zbývajícím do počtu.
Když vezmeme v potaz množství schopných rozumět česky, pak zbývajících je děsivě málo. Nic s tím nenadělám. Budu považovat za velký úspěch svého počínání, pokud se najde aspoň jeden Člověk, což předpokládá, že vidí a k tomu slyší a rozumí, co tu vyprávím.

Nejnovější příspěvky mohou být špatně srozumitelné bez přečtení předcházejících