Preambule
Kdysi dávno v dobách, kdy slepému říkali slepý, a hluchému
se říkalo hluchý a neuráželo je to, neboť není na tom nic urážlivého, skupiny
slepých vyráželi na cesty vedeni slepým. V těch časech, stovky a tisíce
let zpátky, začíná náš alegorický příběh.
Za ta
léta se toho změnilo hodně. Beze změny se však zachovalo
podstatné – pokud průvod slepých je veden slepým vůdcem, potom cesta dopadne
špatně pro všechny. Když nadto slepí nic neslyší, třeba od narození nemají uši,
tak i kdyby někdo slyšící a vidící chtěl je upozornit na nebezpečí, zcela jistě vše skonči nezdarem.
Myslíte si, že je to hodně přitažené za vlasy? Že to není
dnes aktuální a už nikdo takto nekráčí za lepším zítřkem? Snad aspoň někoho
vyvedu z omylu.
V těchto dnech, kolem roku 2018, je ve světě zhruba
7.5 mld. lidí. Z nich mým odhadem kolem 87%, což dělá asi 6.5 mld., jsou
tvorové slepí a bez uší.
Tento blog je určen tedy zbývajícím do počtu.
Když vezmeme v potaz množství schopných rozumět
česky, pak zbývajících je děsivě málo. Nic s tím nenadělám. Budu
považovat za velký úspěch svého počínání, pokud se najde aspoň jeden Člověk,
což předpokládá, že vidí a k tomu slyší a rozumí, co tu vyprávím.