On učil, on jim vysvětloval. Já jsem tu pravdu jen dal dohromady a zveřejňuji na blogu
Vše sepsané pochází od toho, jehož jsem potkal poprvé u řeky Jordán. Cestoval jsem s ním, naslouchal, snažil jsem se mu porozumět.

·         Pochopte! Člověk je hříšným ne kvůli tomu, že činí hřích, ale činí hřích (zlo), protože je hříšným. Proč je malé dítě, které neučinilo žádnou špatnost hříšné? Protože se narodilo do světa již „uštknuté“ hříchem. Hřích se dědí z člověka na člověka po otcové linii dříve než se někdo narodí. Hřích před Bohem není stav těla, ale stav ducha, neboť člověk je ve své podstatě duchem.

V žádném člověku nepatří Boží účast tělu.

Co je „prvotní hřích“? Není to početí člověka, jak se mnozí domnívají. Prvotní hřích člověka je jeho odpadnutí od Boha. Skrze tento jev vnikl hřích do prvního z nás a skrze prvotní hřích pak máme ve světě a v sobě všechno ostatní zlo.

Co je to navrácení k Bohu? To je zproštění (prominuti) prvotního hříchu a tím i zproštění jakéhokoliv hříchu v nás.

·         Někteří zpochybňují existencí židovského holocaustu.
Kéž by věděli jeho původ. Vždyť kořeny holocaustu jsou ve slovech: „jeho krev na nás a na naše děti!“. Tato slova jsou prorocká, a není proroctví, které se neuskuteční.
Já nemám radost, že toto zdůrazňuji. Jsem smutný z toho, že praotcové a otcové vyvoleného národa téměř vždy vypěstovali kyselé vinné hrozny. Pak nejen sami ale i jejich děti byli Bohem přinuceni je sníst, a to pokaždé.
K tomu něco navíc pro dobrodince, kteří si myslí, že křivě svědčící o těchto událostech patří za mříže.
V očích Boha je popírač holocaustu menším zločincem než popírač Ježíše Krista. Ale to by lidstvo muselo odsoudit a uvěznit naprostou většinu sebe sama.

·         Ani jedna modlitba není platná pro zítřek, platí pouze pro přítomný den. Proto se nesnažte něco u Boha vyprosit dopředu.
Navíc, vyhledávejte modlitbou vůli Boha, ne vůli svou. Jinak neobdržíte nic z toho, oč žádáte.

·         Víte, jak často se říká „v Bibli je psáno...“ a tím se naznačuje, že to je chápáno správně. Neklamte tím sebe. Není až tak podstatné, co je napsáno, ale jak rozumíte tomu napsanému. Je sice lepší se snažit poznávat pravdu než lež, pokud však nerozumíte pravdě, tak je výsledek čtení Bible pro nás stejně mizerný a neužitečný.

·         Požádejte, aby vám křesťan pověděl evangelium. Začne zdlouhavě vykládat nebo nejspíš číst z knih.
Ve skutečnosti je evangelium jen pár slov o tom:
– kdo je ten Ješu Mesiáš,
a k tomu ještě, že:
– narodil se, a jak se to stalo
– zemřel a proč a jakým způsobem
– ožil, a vrátí se ve velké moci
A to je celé evangelium neboli dobrá zvěst. Samozřejmě, je dobrá pro toho, kdo uvěří jí.

Když zaslechnete od nějakého kazatele slova o čtyřech Evangeliích, jděte rychle od něj pryč.

·         Většina těch, co neznají Boha, jsou ve svých vlastních očích slušní lidé. Je-li tomu tak, nemají potřebu kát se. Avšak nevědí, že Zákon, ten co uvádí člověka do smrti, je postaven na principu: „nepočítá se to, co se udělalo správného, nýbrž co je učiněno nezákonného (mimo Zákon)“.
Takže k odsouzení postačí jedna jediná malá chyba.

·         Nemylte se ohledně toho, že ve světě jsou miliardy lidí dobré vůle „zasetých“ Bohem a jejich počet narůstá. Všichni patřící k náboženství jsou pokračovatele těch, kteří vycházeli k řece Jordán k Johananovi (synu Zachariášovu) zlákáni dobrou vyhlídkou věčného života. Mějte na paměti – cesta je úzká a málokdo ji nalézá.

·         Slyšeli jste, jak se kradou po kostelech různé „církevní věci“ velké hodnoty? A že prý těmi krádežemi uvádějí do rozpaků věřící?!
Vy, kteří jste skutečně Boží, buďte v klidu. Jakmile uslyšíte, že zloděj má o něco zájem, ať vám je hned jasno – Boha ta věc nezajímá. A tak nemusí ani vás. Vždyť zadarmo, aniž by kradli, nechtějí mít to, co je Boží.
Navíc, vše náležící Církvi – náleží Bohu, a co náleží Bohu, nedá se ukrást.

·         Má-li někdo z Vás nadřízeného, tak se mu snažíte projevovat, i když často pokrytecky, úctu. Říkáte mu: pane!
Ale skutečnému Vládci (pánu), který je nadevše se posmíváte. Zneuctěně mu říkáte „Ježíšek“ a učíte tomu své děti. Což nechápete, že stejně „starý“ Duch, který byl v něm na kříži, byl v zázračném dítěti i při narození!?
Pro mne i to dítě je Bohem, nikoli jakýmsi roztomilým novorozencem.

·         Jestliže Bůh říká všem svým žákům: „Proč jste tak malověrní...“, a vy tvrdíte: „tamti nebo tamti lidé jsou hluboce věřící“, a přitom nemají v sobě ani setinu víry aspoň jednoho z jeho žáků, tak je Bůh potom lhářem?!
Ten správný Boží o sobě ví, že má bohužel mizerně malou víru.

·         Nespoléhejte na rozum!
Člověk nemá většího nepřítele a odpůrce v sobě než svůj vlastní rozum, má-li v úmyslu věřit Bohu. Přičemž většinou platí: čím lépe vzdělaný člověk je a čím větší znalosti má, tím víc rozum odporuje Bohu.
Bůh říká: „Nedělej si starosti s tím, co budeš jíst a pít zítra“. Rozum odpovídá: „Z čeho budu žít, když se nepostarám o obživu“. Bůh učí: „Máš-li víru, můžeš chodit po vodě a přemísťovat hory“. Rozum odporuje: „To bylo snad kdysi, teď nikdo nic takového nedělá, to je lež“, atd.
Odpovídá vlastně anděl, ale lidský rozum je jeho největším spojencem. Jinou možnost, jak nás ovlivňovat, anděl totiž nemá.

Děti do určitého věku nejsou schopné lhát; nerozlišují mezi dobrem a zlem. Avšak potom rostou, vzdělávají se a začínají lhát, přičemž platí: čím jsou chytřejší, tím jsou větší lháři. Tohle je zrovna to nepřátelské působení rozumu.

·         Když se řekne: církev, mnozí si myslí, že mají jasno, o co jde. Faktem je, že většina lidí ve světě má o Bohu a církvi stejně „dobrý“ přehled, jako o kvantové fyzice.

·         Vražda je nejtěžší ze všech zločinů?!
I když to tak na první pohled nevypadá, nejtěžší ze všech zločinů je popírání existence Boha a urážka jeho Slova.

·         Ne každý, kdo vysloví proroctví, je prorokem. Navíc, jsou proroci i vidoucí lidé, a není to totéž. Vidoucí ví od Boha, co se chystá, ale není pověřen to oznamovat světu, na rozdíl od proroka.
Dejte si pozor na falešné proroky a bedlivě zkoumejte vše, co vám někdo vypráví o budoucnosti lidstva. Muhammad zcela jistě prorokem není, i když celá ta jeho záležitost je od Boha.

·         Co se týče chápání výroků Ješua, zaznamenaných v Textech, tak je to tak.
Každý Boží výrok má jen jeden správný výklad. Ale ten výklad může mít v sobě jen malou část celé Pravdy, půlku nebo celou Pravdu. To záleží na tom, jak dobře kdo Boha poznal.

(viz tento článek – https://matvejev.blogspot.com/2018/10/fakt-jako-takovy-jak-casto-se-setkavame.html)
Zkrátka, co a jak chápeme, tak to hlásáme. Pokud ale někdo rozumí nesprávně a naučí tomu druhého, tak za to nese odpovědnost. Myslíte, že třeba já vyučuji špatně, dělejte to podle svého poznání. Nikdo nebude před Bohem odpovídat, čemu učí druhý a naopak.

·         Tvoje duše bude přebývat v nebi?
Ve skutečnosti to je tak: tvůj duch bude na nebi, které bude po určitou dobu na zemi, která bude vznešená jako nebe.

·         Víte, že je psáno v Textech „Milujte své nepřátele“. Kdo koho miluje?
Ten, kdo neodpovídá zlem na zlo. Takže milovat někoho neznamená mít pocit lásky, ale konat vůči němu skutky.
Jste pomstychtiví? Zvedá se uvnitř vás vlna hněvu?
Vězte, tím že odpovídáte dobrem na zlo, tak tím milujete. Před Bohem za vás více svědčí vaše skutky než vaše pocity.

·         Nikdo nemůže uvěřit Pravdě vzešlé od Boha, dokud nepodstoupí Johananův křest! O čem je jeho křest? Je jen o vodě? Ne.
Janův křest je především o pokání.
Co je „základním krokem“ pravověrného žida dle Tóry? Pokání. A co je prvním krokem k záchraně lidského života od smrti mimo Zákon? Totéž, pokání. Neboť kdo činí pokání, ten uznává Boha za pravdivého. A Bůh ho uznává za svého. Takový není pro Boha cizí.
Pokud je potom někdo v Bohu a uznává, že hřeší, tak ten jakoby nehřešil. Hřích na něm nezůstává. Je neustále očišťován krví jednou provždy obětovaného Beránka.
Proč svědčí o Pravdě, která se odehrála ve světě více než před dvěma tisíci lety voda a krev? Kristová krev je čistá, čistá je i voda. Vodou se očišťuje člověk podle Tóry, která je dána Bohem. Na Zemi není nic rozsáhlejšího než pevnina a voda. Pevnina je prokletá kvůli člověku, a tak je nečistá. Voda jediná je čistá. Proto byl Mesiáš požehnán ve vodě, aby voda svědčila o Pravdě. Proto prolil krev, aby jeho krev vylitá na zem také svědčila. A svědčí i jméno Mesiášovo o Pravdě. To jméno je Duch.

Chápete teď, jak jsou ubozí ti, co „křti“ knížky a CD a budovy atd.?

·         Neříkám vám, hledejte pravdu v náboženství, ale – hledejte pravdu o Bohu mimo náboženství. Zprostěte Boha náboženství.

·         Kdo se zabývá charitou a přitom nevěří na existenci Boha, natož Jeho Slovu, ten nemá šanci se k Bohu skrze tuto činnost přiblížit. Snad jedině, že nejdříve rozdá všechen svůj majetek a peníze.
Avšak neviděl jsem, ani neslyšel, že by nějaký žebrák (chudý) dělal charitu.

Zabývá-li se někdo charitou jen proto, že je to správná věc v jeho očích, ať jí dělá skrytě, a nechlubí se tím.

·         Když Bůh říká „Zapři sám sebe“, tak to znamená – zapři to, kdo skutečně jsi a chovej se ve světě, jako ten nejmenší. Jinými slovy – máš nárok na mnohem lepší život a zacházení, ale neuplatňuješ ten svůj nárok.

·         Bůh si přeje, aby neúspěšní v tomto světě byli úspěšní v chápání jeho duchovního světa a obráceně. Proč se tedy necháte vyučovat o Bohu od těch, kteří o něm vědí nejmíň?

·         „Pomodleme se za zesnulé...“. Ať vás ani nenapadne dělat něco podobného!
Modlit se za ty, co odešli z těla, je převeliká hloupost. Jestliže jsou s Bohem, tak nepotřebují vaše modlitby, poněvadž se mají báječně. Nejsou-li, pak žádná modlitba, a to číkoli, nezmění nic na jejich utrpení.
Bůh dává každému dostatek času zjistit „jak se věci mají“ než ho vytrhne z těla. Ani jeden člověk neodchází ze světa předčasně.

·         Ten, kdo nikdy nikoho neobviňuje, že nebude sám obviněn Bohem a tak odsouzen k smrti?
To je lež. Soudit a odsoudit a posoudit mají stejný kořen, ale rozdílný význam.

·         O zpovědi a odpuštění a usmíření
Dejme tomu, že se někdo prohřešil proti jinému člověku. Pak se snad stane, že k němu přijde, dále otevřeně a kajícně o všem poví. Ten mu buď odpustí, nebo ne. A až potom je na Bohu (viz poznámka), co s tím vším udělá.
Celé je to o odpuštění. A je to docela jednoduché, že ano?
Ale co vidím já? Přijdou prohřešilci ke zpovědi a přes okénko s mřížkou povídají tamtěm druhým, kteří nemají nic společného se vším, co se dělo, o svých zlých činech a dostávají pro své „přiznání“ odpuštění!? Chápete to?
Slyšel snad někdy někdo, že by bylo nějak těžké odpustit tomu, kdo proti tobě nic nespáchal?
  Poznámka: Bůh vlastně zařídí vždy všechno dříve, než se cokoliv stane. Ale pro nás, kteří existují v čase, nemůže být nezachované pořadí událostí.

·         O náboženských rituálech
Na otázku „kde se má modlit?“, říkám: všude pokud je snaha upřímná. A je-li potřeba v modlitbě navíc naléhavá, tak se modlete třeba i na toaletě. Věřte, Bohu je to jedno. Ujišťuji vás: Boha neurážíte tím, kde se modlíte. A taktéž, slyší vás všude, pokud patříte k těm, komu naslouchá. Mělo by být zřejmé pro každého, že Bohem nejsou určené k modlení pouze chrámy, kostely a kaple. To jsou náboženské symboly, důležité pro lidi od náboženství, ale ne pro Boha. Nemají větší význam než les, pahorek nebo pole, ve kterém se pomodlíte.

·         Víte, kolik je pošetilců, kteří se modlí k různým „svatým“ – přímluvcům u Boha!!! Vždyť ani k Mesiášovi se nemá modlit. Každá modlitba má být určena výhradně Jeho Otci, který je zároveň naším Otcem (pokud je).
A co Mesiáš? Mesiášem (skrze něho) se modlíme, jedině On je zprostředkovatelem všeho mezi námi a Otcem.
Aby ani jeden nepevný ve víře a slabý v poznání nepřekrucoval a nezpochybňoval pravé poznání, tvrdím vám: Ješua Mašiach je počátek i konec, Alfa i Omega všeho existujícího. On i jeho Otec tvoří nedílný celek, a tak – Pomazaný je Bůh. Ale i přesto, Otec, který stojí za ním a zrodil ho, je ještě významnější.

·         Žádný člověk nesmí zabít jiného člověka. Nikdo taktéž nesmí provést sebevraždu?

Ale smí (ne, že bych podporoval sebevraždu či pobízel někoho k tomu).
Uráží sebevražda, na rozdíl od vraždy, Boha? V žádném případě.
Je velký klam si myslet, že někdo může „odejít“ ze svého těla, aniž by to dovolil Bůh.
Kdo se domnívá, že se aspoň jedna sebevražda nebo vražda stala jen z vlastní vůle člověka, ať ví – nikdo nemá moc nade „dnem smrti“, a to ani smrti své ani cizí.

·         Přátelství je těsně spojeno s láskou. Avšak podle toho, co já pozoruji, samotný pojem přítel je posuzován nesprávně. Podstata je totiž převrácená vzhůru nohama.
Přítel není ten, kdo v nouzi pomůže nebo má něco pro tebe udělat a je navíc příjemným společníkem.
Tvůj přítel je ten, komu jsi ochoten pomáhat ty. On je ten, za koho jsi dokonce ochoten položit bez většího váhání život.
Je mnoho takových mezi námi?
To je jen malá ukázka toho, jak svět znehodnocuje vše, co má Boží původ.

·         Obviňují mne, že mluvím proti Bibli.
Co je Bible? To jsou jen knihy, i když důležité. Člověk přece není otrokem knih a knihy nejsou bohem pro člověka. Bible taky není Slovem Boha. Boží Slovo je živou Bytostí.
Nevzešel jsem z Bible, ale jsem z Boha.

·         K pochopení toho, jak hluboko je skrytý duch člověka uvnitř těla, poukážu tím, že dokonce při hypnóze není duch nijak ovlivňován. Podvědomí ano, duch ne. Rovněž drogy a jiná hypnotika nezasahují do lidského ducha, nepronikají do těch hloubek, kde duch sídlí.

·         „Čistý, jako anděl“ nebo „nejsem anděl, ale jenom člověk“. To jsou řeči, co? Cožpak člověk je méně významný nebo horší než anděl? Samozřejmě se to netýká každého člověka.
Syn Člověka je přece Synem Boha, kdežto jakkoliv Bohu poslušný anděl je pouze správným služebníkem a nikdy nebude mít tu čest jmenovat se Synem Boha.
Ten, kdo o andělech tohle plácá, asi netuší, jaké nesmysly vycházejí z jeho úst. A takových lidí je spousta. Nemají zřejmě nejmenší ponětí o tom, jaká hromada andělů, dočasně uvězněných, čeká na potrestání. Nejlepší na tom je, že v jejich čele čeká na trest nejznámější z netvorů – anděl jménem ďábel a satan.
Právě proto není všelijaký anděl, jako takový, symbolem čistoty a sebelepšího chování. A tak, než něco řeknete, trochu nad tím přemýšlejte.

·         Kdo je věřící?
Chodí-li někdo za věštkyněmi a vykladači karet nebo snů je věřícím. Vědec, věřící aktuálně platné teorii, je věřícím. Víra je vlastností všech lidí a nemá původ v náboženství.
Já jsem také věřící. A přesto, je mezi mnou a jimi větší propast než mezi nimi a ateisti.

·         Návrh evangelistům
Nemálo je různých vyznání. Mnozí si myslí, že taková pestrost není od Boha a snaží se ji nějak zredukovat. Ale právě v té rozmanitosti je dokonalá spravedlnost.
Víru nebo přesněji ducha víry rozdává každému Bůh. Proto ať každý věří na to, čeho je hoden podle Boha.
Potom, má-li někdo Ducha Božího Pomazaného, tak mu věří. Ten, kdo má v sobě ducha protivníka Mesiášova, ať věří dál duchu zavrhujícímu Krista. Jestliže někdo věří na jakýsi exotický blud, ten si to také zaslouží.
Každý dostává od Boha to, co odpovídá jeho nitru.
Bohatě stačí dva nebo třikrát zopakovat slovy dobrou zvěst a pak ustoupit, pokud nevěří. Další snaha k ničemu nevede.

·         Bůh nekřtí vodou a právě proto Mesiáš nikoho do vody neponořoval. Ale on křtí jinak, a co víc – dvojí způsobem.
Nikdo se nevyhne tomu, aby byl pokřtěn od Boha jedním z nich, buď jeho Duchem, nebo zvláštním ohněm, který nepřetržitě nesnesitelně pálí, ale nespaluje.
Když v určený čas přijde na někoho křest ohněm, tak ho určitě vyděsí. Na rozdíl od ohně se křest Duchem koná odedávna, je příjemný a většinou zůstává bez povšimnutí, dokud je člověk v těle.

·         Místo, kde sídlí Bůh
Jedná z televizních zpráv oznamuje: „Na Štěpána navštívilo kostely jen několik opravdu hluboce věřících“! Jistě by se sám Štěpán hodně divil této zprávě, kdyby měl možnost ji slyšet.
Já naprosto přesně vím, že ani jeden věřící Bohu nemá povinnost přidělenou mu navštěvovat kostely a chrámy ani na Štědrý večer ani na Velikonoce, natož na Štěpána.
Zůstávají však otázky.
Proč tam šlí, kvůli Bohu nebo snad Štěpánovi? Toužili vidět jeden druhého? V tom případě, nemuseli čekat zrovna na ten den.
Proč lidé chodí vůbec do kostela?
Napadá mně jediné – nejspíš chtějí být blíž k Bohu. Tak tomu rozumím.
Ovšem, je-li někdo stejné víry, jako zmiňovaný ukamenovaný Štěpán, nemusí chodit nikam na setkání s Bohem.
Bůh sám přichází kam chce, usídlí se a nikam neodchází!
Vězte, duch člověka je větší než jeho tělo, a proto může vměstnat, i když je skrytý uvnitř těla, dokonce i Boha. A Bůh, ač je jakkoli veliký, vchází všude snadno.
Je pro nás užitečnější, když budeme spíše věřit tomu, že Bůh je mezi námi než, že posedává na trůně, na nějakém záhadném a nedostupném místě, kam se dá proniknout skrze návštěvu chrámu.

·         To, co leží v základech Judaismu není náboženstvím. Jsou to Bohem daná a jasným, srozumitelným jazykem poznamenaná pravidla čistého a bezúhonného lidského chování. Jenže lidé, jak to mají ve zvyku, udělali za podpory jednoho lživého anděla z Božího požehnání hnusnou záležitost zavánějící náboženstvím.

·         Co je to svědomí? Je to část člověka, náš orgán nebo snad hlas Boha?
Mnohdy slyším výroky s prohlášením, že někdo má nebo nemá čisté svědomí. Setrvávající u moci veřejně slibují, že budou jednat podle svého nejlepšího svědomí. O zločincích se tvrdí, že nemají žádné svědomí. Ti, kteří se chovají slušně, mají zase dobré svědomí podle jejich slov.
Přinášejí užitek tato prohlášení? A je vůbec svědomí soudcem našich životů nezávislým na Bohu, který nám ukazuje, co je špatné či dobré?
Podle všeho, svědomí je jakýmsi duchovním prostorem uvnitř nás, ve kterém se Bůh stýká s člověkem, mluví na něj a naslouchá odpovědím. Svědomí je součástí Božího působení v nás.

·         Slyšeli jste, jak se říká: věčný boj mezi dobrem a zlem?
Je něco lživého na této frázi? Ano, ten boj není věčný, i když je dlouhotrvající. Kdyby takový boj byl věčný, potom Bůh není ani všemohoucí, ani věčný, ani dobrý. Já ale vím, že je a mám z toho radost.

·         Mezi nábožensky smýšlející jsou lidé, věřící, že správná víra vzniká odpovídající výchovou a vzděláním.
Co mám na to říct? Pomocí tohoto příspěvku může vzniknout, ale nemusí.

·         K čemu je dobrý půst?
Pokud jde o duchovní záležitost, pak hladovění nemá jiný účel než omezení vlivu těla člověka na jeho ducha. Toto jediné je skutečně na půstu dobré. Chce-li se někdo postit, ať se postí, netváří se kysele a nemyslí si při tom, že tím dělá pro Boha velkou věc.