Řím, Vatikán, papež, katolická církev.

Kdo by to neslyšel aspoň jednou v životě? Snad jedině příslušníci kmenů pralesních obyvatel v Amazonii a Oceánii.

Biskup římský stojí v čele sdružení čítajícího kolem 1,3 miliardy katolíků, pro které je zástupcem Boha na Zemi. Podle mínění podřízených, v otázkách viry neboli „správného chápání celé věci“, nechybuje. Cokoliv řekne, to platí.

Jak něco natolik velkého mohlo vzniknout?

Zcela jistě tak, že Bůh dovolil. Je to tedy vůle Boha? V jistém smyslu, ano (k tomu se ještě vrátím v jednom z následujících článků).

Vše začíná u jednoho rozhovoru mezi Jehošuem a žáky, včetně Šimona. Svědků tohoto rozhovoru bylo hodně, rozumu, k chápání podstaty vyřčeného, bylo málo.

Dle Textu Ješua říká Šimonovi, který již dřív dostal od něj přezdívku Petr: „požehnaný jsi, Šimone …“ a dodává „ty jsi Petr, a na té skále vybuduji svou církev ...“

Teď povím, jak to doopravdy bylo řečeno. Nejde o doslovné znění,  ale obsahově je věrné.

Mesiáš říká Šimonovi – požehnaný jsi, Šimone, když se díváš na mě, neboť v myšlení vidíš před sebou mého nebeského Otce, nikoliv tělo a krev… a dodává – právě kvůli tomuto vědění, jsi pořádný kámen či lepé „kus skály“, a na té Skále já vybuduji svou církev.

Jestli pak víte, že překládají Texty jsou velice vzdělání jedinci, kteří ovládají jazyky, včetně starověké řečtiny a hebrejštiny a aramejštiny a mají historické znalosti. Čtou a studují a získávají pro bádání vědecké tituly a hodnosti profesorů na univerzitách. Zkoumají celoživotně to, čemu se říká hebrejsky Tanach, což zahrnuje prorocké knihy? A všude tam narážejí na slova ohledně skály, ve smyslu, že Bůh je skálou. Jenom Bůh, jako symbol jistoty v nesnázích. V žádném případě člověk.

Katolicismus je tedy jeden obří podvod ze strany jednoho lživého tvora.

Rozhovor pokračuje moc důležitým sdělením Božího Syna: „dám ti klíče království Nebes …“. To se však nevztahuje pouze k Šimonovi, ale ke všem a každému zvlášť, kdo dosáhne na Syna a zůstává duchovně uvnitř něj. O něco dále je v Textech i potvrzení tomu, když Ješua zmiňuje, že pravomoc všem svým dává. Mám ji taky a používám, jak pro zavření vstupní brány, tak pro její otevření k průchodu.

Bránu do života mají zavřenou téměř všichni od náboženství a to jakéhokoliv. Znám pár výjimek, které uděluje Bůh. Jedno jméno znají tuším všichni, jde o Šáula z Tarsu, známého jako Pavel. O několika dalších, pro nichž je udělena zvláštní výjimka, nesmím povídat. Protože je to vázané na proroctví. Jen snad můžu prozradit, že o jménech zmíněno takto: „máš v Sardách několik jmen …“ a taky to, že nejsou Sardy jako Sardy.

(o něco později se vrátím k Boží vůli)